Dnes, po mnohaletých výzkumech a s použitím nových technologií, se veřejnost na celém světě opět vrací k přírodním léčebným účinkům stříbra. V roce 1993, díky úniku informací o vybavení kosmonautů, vyšlo najevo, že američtí i ruští astronauti (tedy osoby, jejichž zdravotnímu stavu je věnována krajní péče) odlétají do vesmíru se zásobami koloidního stříbra (stříbro v kapalné podobě), určeného pro širokospektrální zdravotní i hygienické použití.

V roce 1997 byla zveřejněna zpráva, že hlavní lékař amerického ministerstva obrany pověřil speciální tým expertů, aby našli nejúčinnější antivirovou, antibakteriální a antiseptickou látku, která by mohla být rychle k dispozici pro válečné operace – vítězem se stalo koloidní stříbro.


Tradiční antibiotikum eliminuje asi 6-7 škodlivých bakterií. Stříbro ničí více než 650 choroboplodných bakterií, virů, mykóz a plísní. Využitím antibakteriálních vlastností stříbra se dá v mnohých případech vyhnout používání uměle vytvořených insepticidů a biocidů, ze kterých je mnoho složek v přírodě těžce odbouratelných nebo mají různé vedlejší účinky.

Částice ryzího stříbra jsou menší než samotné patogeny a mohou tak snadno pronikat do jejich jádra, nebo působit přímo na jejich povrchu. Svým působením narušují patogenům mechanizmy rozmnožování, nebo také dýchání. 
Při „zásahu“ stříbrnou částicí je ovlivněna jeho vlastní genetická informace patogenu, a to tak zásadním způsobem, že patogeny nejsou dále schopny předat informaci o svém napadení a zajistit tak své skupině možnost vytvořit do budoucna proti stříbru odolnost.
 Tím se vysvětluje skutečnost, že žádný škodlivý organismus se nedokáže stát vůči koloidnímu stříbru rezistentní (odolný).

Historie používání stříbra

Antimikrobiální vlastnosti stříbra zaznamenala již staroindická medicína. K většímu využití stříbra jako antimikrobiálního prostředku došlo v čase Římského impéria. Všechny patricijské domy uchovávaly poživatiny ve stříbrných nádobách a do mléka a tekutin se ukládaly stříbrné mince. Tento zvyk se uchoval i ve středověku. Užívání stříbrných příborů a stříbrného nádobí bylo samozřejmostí. Díky stříbrným nádobám na svěcenou vodu v nich byla voda prakticky sterilizována.

Nejlepší érou koloidního stříbra bylo období mezi světovými válkami. Stříbro se užívalo jako prvotní medikace k léčbě přenosných chorob, užívalo se ústně i nitrožilně. Koncem 19. století a na začátku 20. století bylo stříbro často předepisováno na mnoho nemocí. Teprve v průběhu druhé světové války se na trhu objevily sulfonamidy a později antibiotika. Tato léčiva byla účinná na stejné nemoci, ale levnější a s výhodou snadného skladování ve formě kapslí a později tablet.

Možnost využití stříbra jako neškodného konzervačního prostředku pro zásoby vody byla vždy důležitá (tyto nádoby musí být vždy chráněny před světlem a nesmí být z kovu). I americká NASA používá stříbro pro udržení jakosti vody pro kosmonauty a stejně tak se stříbro používá pro čištění vzduchu – například většina leteckých společností používá fitry se stříbrem.